Proč ke sdílení znalostí přistoupit systematicky

Svět se mění a mění se i povaha a způsob práce. Řada procesů v organizaci dnes vyžaduje zapojení několika lidí, kdy každý z nich přispívá svou vlastní odborností. A právě s tím souvisí sdílení znalostí a potřeba přistoupit k němu systematicky. Již nestačí jen spoléhat se na spontánní sdílení znalostí.

Přínosy sdílení znalostí

Pokud předávání znalostí v organizaci funguje, lidé získávají potřebné znalosti rychleji a pohodlněji. To následně podporuje inovativnost organizace, rychlost reakcí na požadavky zákazníka i produktivitu zaměstnanců. Díky šíření znalostí se vyhneme opakovanému řešení stejného problému. A za zvážení stojí i fakt, že fungující sdílení znalostí vede k vyšší spokojenosti a angažovanosti zaměstnanců a k lepší soudržnosti organizace jako takové.

Podstata sdílení znalostí

Když mluvíme o sdílení znalostí, máme většinou na mysli to, že si zaměstnanec nenechává získané informace, nápady, návrhy a zkušenosti související s jeho prací a organizací, v níž pracuje, sám pro sebe, ale poskytuje je svým kolegům, aby je mohli při své práci využít, aby se vyřešil nějaký problém, rozvinul nápad či prostě dotyčnému pomohl v jeho rozvoji. Podstatné je, že to dělá dobrovolně. Znalost jako taková je totiž uzamčena v lidské mysli a do hlavy nikomu nevidíme. Takže skutečně záleží na dotyčném, zda si uvědomí, že má znalost, která by mohla být pro druhého zajímavá, a na jeho ochotě ji sdílet.

Vzhledem k tomu, že používaná terminologie není v odborné literatuře jednotná, lze narazit i na další pojmy, které označují v řadě případů v podstatě totéž. Příkladem je „sdílení informací“ a jeho obdoby (např. výměna informací, přenesení informací, šíření informací). Upřímně, pojem „sdílení informací“ by byl technicky přesnější. Znalost v pravém slova smyslu vzniká totiž až v naší hlavě a je ovlivněna kontextem, především našimi hodnotami a předchozími znalostmi a zkušenostmi. A kdykoliv se snažím někomu svou znalost předat, něco mu vysvětlit, předávám v podstatě jen informaci. Nicméně v oblasti práce s lidmi se více uchytil pojem sdílení znalostí, což respektujeme.

Proč nespoléhat jen na spontánní sdílení znalostí

Předávání znalostí není úžasná novinka přicházející k nám ze západu. Lidé odnepaměti a běžně hledají radu a pomoc u kolegů či se učí od zkušenějších, a znalosti se tak šíří organizací, ať je tento přístup organizací jakkoliv řízen či nikoliv. Nicméně tento „tradiční“ přístup má své limity. Například lidé mají tendenci hledat radu v nejbližším okolí a spokojí se často spíše s první trochu uspokojující odpovědí, než aby hledali, kdo by mohl vědět více, či jim dal kvalitnější odpověď. Taky ne každá znalost se dá snadno slovy popsat, a pak je užitečné sáhnout po některé z technik určených pro takové situace. Pokud navíc v organizaci existují nějaké překážky, které šíření znalostí ztěžují, může se to podepsat na produktivitě a angažovanosti zaměstnanců. Proto má smysl přistupovat ke sdílení znalostí systematicky a pro jeho podporu uplatňovat alespoň základní zásady a pravidla.


Máte pocit, že sdílení znalostí a informací u Vás v organizaci není takové, jaké byste potřebovali, a chcete to změnit? Podívejte se na naši nabídku, jak vám v tom můžeme pomoci. Můžeme Vám pomoci s identifikací míst, na které je vhodné se zaměřit. Anebo můžete čerpat inspiraci na našich vzdělávacích akcích.