Řadu introvertů děsí představa sdílení znalostí ve velké skupině. Hluk, pocit tlaku k mluvení a nutnost rychlé reakce bývají pro introverty psychicky vyčerpávající. Mívají pocit přetížení smyslů, nemohou se dostatečně soustředit a efektivně zpracovávat informace. S radostí tak přenechají prostor extrovertnějším jedincům.
Introverti si navíc obvykle cení hlubších vztahů a prostředí důvěry, a takové vazby se jim ve velké skupině daří obtížně navázat. To vede nejednou k pocitu izolace a odloučení a následně stáhnutí se do sebe.
V malých skupinách (ideálně do 7 osob) se introverti zbaví pociťovaného tlaku z velkého publika. Díky menšímu počtu účastníků je všem příspěvkům všech věnována větší pozornost. Účastníci diskuse mají prostor k tomu, aby se hlouběji ponořili do témat. Rozebírají je z různých úhlů pohledu. Introverti mohou klást otázky bez pocitu spěchu. To vše přispívá k tomu, že introverti se cítí vyslyšeni a oceněni za vstoupení do diskuse. To vše vede k větší ochotě vystoupit ze své ulity.
Aktivně tedy podporujme introvertní jedince a organizujme diskuse v malých skupinách. Ty jim poskytnou bezpečný prostor pro aktivní účast a sdílení jejich zkušeností, nápadů a postřehů. Lépe tak využijeme potenciál, který mají, a podpoříme prostředí spolupráce.
Chcete o tom, jak podpořit sdílení znalostí v organizacích, vědět více? Přihlaste se na náš kurz Jak na sdílení znalostí v organizaci.